Sto let hokeje v Hradci? Navraťme klubu jeho identitu, navraťme mu původní klubové barvy

Královéhradecký hokejový klub plánuje změnu identity. Generální manažer Aleš Kmoníček o tom informoval v sekci ptejte se. Znovu tak začalo rezonovat téma možného návratu klubových barev v kombinaci červené, žluté a bílé.

Vážení přátelé, fanoušci, 

dovolte mi krátké zamyšlení týkající se hokeje v Hradci Králové a jeho identity. Publikuji zde názor a svůj pohled, jenž může mezi dalšími fanoušky vyvolat kultivovanou a věcnou debatu. 

Fanouškem hokejového klubu z Hradce Králové jsem od sezóny 2004/2005, kdy jsem jako žák sedmé třídy základní školy vyrazil na první zápas. Vděčím za to svému bratranci, který mě tehdy vzal s sebou a tím fakticky přivedl k hokeji. Zápas proti Ústí nad Labem (11. 09. 2004) se pro mě stal nejen výjimečným zážitkem, ale proměnil se v silnou vášeň a trvající lásku ke svému klubu.

Od mé první návštěvy hokejového zápasu v Hradci Králové zanedlouho uplyne 20 let. Hodně věcí se za tu dobu událo a změnilo... Prožili jsme si pěkná období v prvoligové éře, kdy jsme patřili mezi absolutní špičku, ale rovněž také mnohá zklamání, když jsme přední příčky postupně opouštěli a kdy jsme hledali svoji tvář. Nakonec jsme ji znovu našli ve spojení s Mountfieldem, který se rozhodl pro přesun z Českých Budějovic a přivedl do Hradce Králové nejvyšší hokejovou soutěž. Byla to vítaná a nečekaná injekce pro klub, který tak nějak bez vidiny lepších zítřků přešlapoval na místě.

Za všechna ta léta jsem potkal spoustu zajímavých lidí, a to nejen na tribunách, ale i mezi trenéry a hráči. Mnozí z nich mi svými výkony či přístupem přirostli k srdci a navždy se zapsali do mé paměti. Nerad bych někoho opomenul, ale z prvoligových časů musím připomenout například trenéry, pana Pazourka či Jeřábka, hráče Jaroslava Roubíka, Jiřího Kadlece, Martina Koudelku, Jiřího Hendricha, Filipa Luňáka nebo třeba Pavla a Petra Suchého. V časech extraligy si zase srdce řady z nás získal Jiří Šimánek, Peter Frühauf nebo Radek Smoleňák. Ztělesněním opravdového Hradečáka je nepochybně současný lodivod A-mužstva, Tomáš Martinec.

Co se týče fanouškovské obce, není tak podstatné uvádět jména některých velkých fanoušků, mnohé z nich nakonec jménem ani neznám. Pamatuji si ale dobře jejich tváře. Řadu z těch, které jsem potkával tehdy před dvaceti lety, potkávám v ochozech i nyní. Při těchto setkáních, mnohdy jen letmých, si vždy uvědomím, že právě oni jsou tváří klubu. Několik málo z nich jsem požádal o komentář a níže je krátce představím. Dovolím si přece jen jmenovitě, i když na tom nikdo z nich netrval. Myslím, že si to zaslouží.

Tito lidé a mnozí další společně tvoří jednu velkou rodinu, kterou pojí zápal pro stejnou věc, pro stejný sport a pro stejný klub. Mnohdy se třeba liší v názorech, ale mají něco, co většinu z nich spojuje, a tím je úcta k tradici a historii klubu. Někdo by mohl namítat, že se jedná o vlastnost, která se dnes už příliš nenosí, je ale třeba si uvědomit, že ani jako jednotlivci bychom nikdy neměli zapomínat na to, odkud jsme vzešli a kým doopravdy jsme.

Úcta k tradici a hodnotám klubu je často spojována především s těmi fanoušky, kteří s klubem již prožili své a něco této lásce obětovali. Někteří z nich více, někteří o trochu méně, ale všichni dohromady se stejným zájmem.

Žlutá barva s extraligou (ne)zmizela

Když přišla v roce 2013 do Hradce Králové extraliga, vedení klubu se rozhodlo vsadit na klubové barvy v červené, bílé a černé. Kdo ví, možná že tak činilo i z přesvědčení, že se jedná o nový klub a nový začátek si žádá nové klubové barvy. Je však třeba přiznat, že s černou hradecký klub experimentoval už v závěru prvoligové éry za Královských lvů. I to mohlo hrát svoji roli. Popření žluté však zamrzelo nejednoho fanouška. Případnou vlnu nevole tehdy ale pochopitelně přebila radost z toho, že město na soutoku Labe a Orlice konečně zase uvidí nejvyšší hokejovou soutěž. 

Lidé si na nové klubové barvy zvykli a určitě k tomu napomohl kvalitní hokej. Od jednotlivců byly ale stále slyšet hlasy, že by bylo fajn, kdyby ty dresy příští rok už byly zase v barvách města Hradce Králové, jako tomu bývalo dříve. Od této kombinace nakonec neupustili ani představitelé z řad fanclubu, kteří pravidelně svá chorea zdobí do červené, žluté a bílé. Je tak vlastně trochu zvláštní, když vidíme své hráče prohánět se po ledě v černých dresech a v kotli visí transparenty a vlají vlajky v barvách odlišných. Z logiky věci to nedává smysl.

Nová identita klubu jako příležitost pro návrat k tradici

Pokud nyní generální manažer klubu hovoří o tom, že se klub připravuje na tvorbu nové identity od sezóny 2025/2026, nastal znovu čas otevřít téma návratu žluté mezi klubové barvy.

Co se týče vizuální prezentace klubu, všichni dobře víme, jak velké kontroverze často vyvolává například představení nových dresů. Aktuálně bych uvedl diskutované a kritizované červené logo ORLEN na dresech hokejistů z Litvínova, ale stejně tak třeba rozměrné logo BILLA na dresech Sparty Praha. V těchto případech se nicméně jedná o loga partnerů, což může klub ne vždy zcela ovlivnit. Mnohem horší přešlapy se týkají samotných klubových log. I zde nečeká Aleše Kmoníčka a jeho kolegy nic lehkého. Nakonec si přiznejme, že současné logo klubu se s velkým úspěchem nesetkalo. 

Ale zpět k barvám. Troufnu si říci, že pokud by se klub rozhodl jít cestou návratu k tradici (ne pouze slovně, ale doslovně), nikoho by tím snad nepobouřil a mnohé příznivce naopak potěšil. Inspirací může být zápas v retro-dresech ze sezóny 1993/1994 proti Olomouci, který naši hráči sice prohráli, ale na ledě se vyjímali. Návrat žluté barvy by sám o sobě neměl být vnímán negativně. Nevidím důvod, proč by měla být větší část fanoušků proti (otázka vlastních preferencí vizuálního charakteru - "mám raději černou než žlutou" musí být v klubové tématice vždy až druhořadá). Žlutá v kombinaci s červenou a bílou by nás navíc mohla výrazně odlišit od ostatních klubů. A pokud bychom si přece jen chtěli zachovat černou variantu dresů, mohlo by to být snad v rámci třetí alternativní sady, která je využívána příležitostně. 

Je rovněž otázkou, zda by vedení klubu nemělo dát fanouškovské obci určitý prostor se vyjádřit a následně využít těchto poznatků získaných například skrze dotazníková šetření či ankety. V minulosti byla velmi pozitivně vnímána anketa s možností zvolit si vlastní dresy z více nabízených variant. Klub mohl být v této tématice jistě mnohem otevřenější, ale odezva mezi fanoušky byla pozitivní. S dotazníkovým šetřením se v nedávné minulosti obrátil na veřejnost také FC Hradec Králové. 

Změna grafické identity klubu je počin, který není možné uspěchat. Je třeba se na něho pečlivě připravit a provádět jej rozumně. Pokud jej děláme pro své fanoušky, nemusíme být nutně a za každou cenu světoví. Mnohdy postačí maličkosti, které v nás vyvolají pocit hrdosti a sounáležitosti. A o to nám všem přeci jde.

Patří žlutá mezi klubové barvy? Co říkají ti, kteří jsou spjatí s hokejem v Hradci Králové desítky let?

"Pokud klub plánuje změnu své identity, vnímáme to jako vhodnou příležitost pro návrat k hradeckým barvám. Žlutá, která pro nás představuje jistou tradici je zároveň netradiční z pohledu extraligy. Klub se tak může vrátit ke svému odkazu a historii, ale zároveň se odlišit od ostatních týmů, obzvláště pak třeba v kombinaci s červenou. Dresy v černé, ale i čistě červené či bílé se dnes objevují běžně u řady týmů. Žlutá nám dodá na atraktivitě a vytvoří z nás nezaměnitelný tým". 

• Petr Pencák a Zdeněk Bureš (oddanější nenajdete, svůj klub podporují nejen doma, ale též na všech výjezdech, jen v rámci extraligy je to ročně až 10 000 ujetých kilometrů, vidět je můžete i na trénincích či dopoledních rozbrusleních)  

"Rád bych ze své strany podpořil myšlenku návratu hradeckých městských barev na dresy našich hokejistů. Plánovaná změna identity klubu, v kombinaci s nedávnými oslavami památné extraligové sezony 1993-1994 a blížícímu se jubileu sta let existence klubu, je ideální příležitostí pro obnovení dlouholeté tradice a zařazení červené, žluté a bílé zpět. Návrat k tradiční podobě dresů by nejen pro mě jako dlouholetého podporovatele klubu, fanouška, permanentkáře a především rodilého Hradečana, znamenal mnoho. Tímto bych rád poprosil vedení klubu, aby využilo jedinečné příležitosti a navrátilo hokejovou trikoloru na dresy hráčů, kteří hrdě reprezentují město Hradec Králové, hokejový klub Mountfield HK, a.s. a jeho fanoušky nejen na republikové hokejové mapě".

• Mgr. Lukáš Plodek (na zápasy Hradce Králové ho začal brát jeho otec již v 80.letech minulého století, klub svého srdce neopustili dodnes, rád vzpomíná na někdejší hráče Jiřího Seidla, Milana Bartoně nebo Miroslava Tejrala, svými příspěvky občas přispívá též na diskusní fórum pod přezdívkou Lasse56) 

"Červená, žlutá, bílá, to jsou slova, která zní z úst hráčů i fanoušků při děkovačce po každém vyhraném zápase. Vraťme je při milníku 100 let existence klubu do naši identity a ukažme všem, že ctíme svoji historii, která není jen extraligová, ale stoletá".

• Tomáš Rohlena (když navštívil svůj první zápas, psal se 5. březen 1993 pocity euforie, které tehdy třináctiletého kluka zcela pohltily, umocnil o necelé tři týdny později postup do nejvyšší soutěže, od té doby je věrným příznivcem a na klub nezanevřel ani v době největšího úpadku)

"Žlutá ke Královéhradeckému hokeji rozhodně patří. Sám jsem se okolo hokeje v Hradci Králové pohyboval již v 90. letech minulého století a žlutou barvu mám s klubem ve svých vzpomínkách neodmyslitelně spojenou. Osobně jsem zastáncem i samotného propojení s barvami našeho krásného města".

• Martin Nesvačil (zimní stadion navštívil poprvé v sezoně 1991/1992, od sezóny 1992/1993 se účastnil i venkovních výjezdů, v dobách prvoligové éry byl přední postavou hradeckého kotle a k hokeji přivedl celou svoji rodinu)

Autor blogu: Bc. Marek Morávek

29. 02. 2024