Výzva lidem, jež sdílí solidaritu s uprchlíky

„Národ kupodivu není nikdy spasen ani ztracen vítězstvím nebo porážkou jedné strany, je-li v něm rozumnost rovnoměrně rozložena.“ 

Vážení přátelé, obracím se na vás jako občan k občanům, jako bratr k bratrům a sestrám sobě rovným, neboť hovoříme stejným jazykem, máme stejné předky a narodili jsme se ve stejné zemi. Ačkoliv v následujících řádcích vyjádřím nesouhlas s vašimi názory, píši vám ve vší slušnosti a úctě a proto vás také prosím, abyste si zkusili vzít má slova k srdci. Pochopte prosím, že váš postoj je cizí většině lidu, vaše bezbřehá solidarita není činností chvályhodnou, nýbrž je to naivní a nebezpečná myšlenka, jejíž následky budou kontraproduktivní a odsouzeníhodné. Jakkoliv to můžete dělat s čistými úmysly, není to správná cesta. Vím, že se vám za vaše názory dostává často tvrdých reakcí od protistrany a že často tyto lidi nazýváte xenofoby, nácky a necity, jež nemají srdce. Prosím vás, abyste chvíli zkusili nehledat chybu v okolí a ve svých oponentech a přemýšleli o tom, zda není chyba ve vás samotných.

Ptáte se, proč vás nazývají vlastizrádci? Protože se svým bezmezným prosazováním pomoci uprchlíkům, dopouštíte něčeho, co povede ke ztížení životní úrovně domácího obyvatelstva. Sdílíte solidaritu s často negramotnými cizinci, kteří nemají k naši vlasti žádný cit a nemohou ji nic nabídnout, jejich kultura je zcela odlišná a neslučitelná s tou naší. Úplně zapomínáte na to, že někomu pomáháte, ale zároveň můžete druhému ublížit. Chcete přijímat uprchlíky a opomíjíte fakt, že stamilionové výdaje na řešení migrační krize a na začleňování cizinců budou následně v kase chybět pro řadu vašich spoluobčanů (Čechů), kteří by rovněž uvítali pomoc. Může se to týkat kohokoliv, lidí bez střechy nad hlavou, dále těch, kterým jejich zdravotní stav neumožňuje plnohodnotný život, nebo těch, které postihla nějaká živelná pohroma. Neuvědomujete si, že svou solidaritu nadřazujete vlastní bezpečnosti a pácháte tím křivdu nejen na sobě, ale na nás všech.

Pociťuji velké obavy, že tak konáte proto, že vám slova jako vlast a národ nic neříkají, ačkoliv to byla právě tato slova, za které generace našich předků mnohdy položily své životy. Pro vás to jsou však slova tolik vzdálená a sprostá. Domnívám se, že s vašim postojem může souviset doba, ve které žijeme, přičemž dnes provozujeme příliš uvolněný způsob života bez špetky odpovědnosti. Výsledkem je velké množství rozpadajících se rodin, neboť pro rodinu nemáme cit a nedokážeme si ji vážit. Stejné je to se státem, který má rovněž plnit úlohu rodiny, ale vy ho svým chováním znevažujete a ohrožujete. Možná, že si to jednou uvědomíte, ale slova pak už nevyžehlí to, co jste svými činy zmačkali. Chtěl bych vás tedy vyzvat, pojďme pomáhat společně, ale jiným způsobem. Nejdříve pomozme našim lidem a teprve potom můžeme případně pomáhat i nějakou formou jinde, ovšem pouze tam, kde o naši pomoc stojí a kde ji ocení. Jsem přesvědčen o tom, že kdyby vážně onemocnělo vaše a sousedovo dítě, léčba byla finančně velmi nákladná a soused chudý, tak budete také nejprve pomáhat tomu svému dítěti a pak dle možností sousedovu. To je přirozené pravidlo rodiny, které má (jak už jsem výše uvedl) stejně fungovat i na úrovni státu. Pochopte to prosím a zanechte svého jednání.

S úctou váš přítel a oponent.

(použitý citát v perexu: Ferdinand Peroutka)